Po složení pracovní skupiny pro CRPD má Česko své členy dle druhu postižení. Ale ve skutečnosti předkládali návrhy pouze tři společné subjekty organizací a ostatní vůbec.

Jaké mají výsledky po průzkumu za svá postižení za tři roky zpátky? Domnívám se, že tato alternativní zpráva neprošla žádnou velkou zásadní proměnou z důvodu české legislativy. Naopak my jsme oslabili svůj lobbing v legislativním procesu.

Pokud by se jednalo o opatřeních v nadnárodních řízeních ČR k plnění závazků Úmluvy. Není to však nic hrozného v porovnání rozdílu ve V4, ať jsem na to pyšní či vůbec ne.

Moje pozornost při zpracování této zprávy se soustředila na komentáře, například v oblasti přístupnosti komunikace, například nedostatku tlumočníků v ČR. Není to jen z důvodu počtu tlumočníků, ale chybí také transparentní proces v rámci sociální politiky současné vlády ČR ke kontrole klientů znakového jazyka. Jeden klient by neměl mít dvě či tři smlouvy na tlumočnické služby pro neslyšící v jednom kraji.

Některá ministerstva a správy krajů ve smyslu dotační politiky toto reálně plnili. Jedním z dalších důvodů je také skutečnost, že neexistuje zařazení sociálních služeb do národní soustavy, což je legislativně zásadní pro tlumočníky znakového jazyka. Což se projevuje na horším výsledku tlumočníků. Ve výsledku situace není způsobena jen nedostatkem zájmů odborných tlumočníků, a proto za špatný systém tlumočnických služeb nemůže být zodpovědné nevládní organizace neslyšících. Příkladem z praxe byl jeden z poznatků z krajů jednoho kraje. Tam bylo financovány stejné účely, což v praxi vedlo v to, že neslyšící museli podepisovat smlouvy s několika NNO k zajištění služeb. Kde je účelnost? Proč nemůže fungovat zastřešující organizace neslyšících?

Dále se zmiňoval dopravní zákon a problémy týkající se bariér v MHD. Kdyby legislativní rámec poskytl prostor pro zvýšené náklady na dopravu, určitě by to posunulo účely pro nátlak politické koalice.

Další článek pojednával o zdraví, ve skutečnosti se v této oblasti legislativní rámec zlepšil díky poslancům z řad opozičních stran, ale také prací současné vlády, jejíž podvýbory prosazovali mnoho věcí z citlivých témat. Z pohledu poskytovatelů zdravotních služeb se zhoršuje zdravotní stav zaměstnanců, ale aby o ně mohli kvalitně pečovat, chybí plošné financování. Právě toto se řešilo o dni duševního zdraví, kdy byly konány společné diskuse MPSV a MZ ČR.

Poslední článek se týkal práce a zaměstnávání. Ve věci nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením nemůžeme řešit diskriminaci žen, ale spíše omezení obou pohlaví na trhu práce. Díky programům v rámci ÚP je zde podpora státu ve formě například chráněných dílen, ale nejedná se o podporu normálního trhu práce. V ČR je jedna z nejnižších měr nezaměstnanosti v EU, ale mezi osobami se zdravotním postižením se jedná v odhadu o necelých 40 tisíc lidí bez práce. Malé i velké firmy se chovají tvrdě při výběrových řízeních pro přijetí zaměstnance OZP, když využívají radikální agentury pro zdravé, což situaci komplikuje. Někteří OZP pracují ve veřejných společnostech, aby si zajistili stejnou mzdu bez ohledu na postižení. Jak se dál bude vyvíjet řešení doplňujících opatření na anti-diskriminaci v podpoře zaměstnanosti OZP na otevřeném trhu práce?

Roman Lupoměský