Vážený pane prezidente, vážení delegáti, hosté a přátelé,

nejprve bych rád poděkoval panu Paurovi prezidentu svazu neslyšících a nedoslýchavých ČR za významný seminář /Workshop/ EUD, který se koná v souvislosti s naším předsednictvím EU.

Velice si cením pracovních konzultací s politiky ve sněmovně. Vloni byl novelizován zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který podepsal prezident ČR. První zákon o znakové řeči přito platil u nás od roku 1998 díky panu doc. Hrubému z vládního výboru pro zdravotně postižené.

Dovoluji si nyní promluvit k delegátům o komunikačních systémech neslyšících (zákon 384/2008 Sb.), na který jsem již několikrát upozorňoval. Znakový jazyk je v současnosti dobrovolný předmět na školách. Další problém jsou budoucí státní maturity – pedagog musí ovládat znakový jazyk, ale finanční prostředky a specializované pomůcky jsou omezeny.

Pamatuji si, jak jsem diskutoval vedle paní Smutné (ex-prezidentka svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČSFR) v Brně a z obou stran jsem vnímal jak se šíří demokratický duch a věci směřují k lepším poměrům pro neslyšící. V Čechách bylo první České unie neslyšících, kterou vedl pan Buberle a ty pak pokračovaly k dalším zájmům pro neslyšící. Přibývalo nezávislých organizací, které směřovaly k podobným institucím západní Evropy. Bohužel v naší zemi není zájem o neslyšící, což má kořeny v historii naší země. Proto dnes hledáme inteligentní osobnosti hlavně Neslyšící, které by podpořili vzdělávání neslyšících u nás.

Nedávno Světové federace neslyšících, zkratka WFD, monitorovala v sídle OSN postavení zdravotně postižených. Nejzávažnější se ukázala diskriminace na pracovním trhu. Odstraňování bariér probíhá pomalu a ne pro všechny, zvlášt pro jazykové menšiny ze všech členských států. Domnívám se, že o záležitostech neslyšících by měla spolurozhodovat EUD s EU a ne pouze parlament EU.

V komunitě neslyšících došlo v 21.století k obrození v projektech “Rozvojové spolupráce neslyšících”. Nordické země (Švédsko, Finsko, Dánsko) se rozhodli pomoci krizovým zemím – Balkánské a Africké země, kde je slabší přístup ke vzdělání. Naše o.s., Neslyšící bez naděje se rozhodlo pomoci neslyšícím v Zemuni a spolupracuje s asociací neslyšících v Srbsku. Snažíme se vyřešit přístup ke vzdělávání, který velmi zaostává. Naše společné kroky jsou naplánovány do roku 2010 a jsou zaměřeny na vzdělávací programy, legislativní oblast zdravotnictví a školství a výměnné informace mezi naším sdružením a Asociací neslyšících v Srbsku.

Doufám, že tento seminář pomůže vyřešit některé otázky a povede k zlepšení poměrů neslyšících ve světě.

Roman Lupoměský