Leták nazvaný “Jak mluvit či psát o postižení?” Ombudsman propagoval v médiích. Ale proč není tento přístup také důležitý v lékařské či právnické sféře? Když člověk říká slovo (ne)urážlivé bez druhů postižení, to s ním (ne)souhlasí? Jednou jsem absolvoval diskuzi s pražským advokátem bez polemiky o terminologii, říkal mi hluchoněmý či neslyšící, ptal jsem se ?kdo, já?? Ten se usmál nad otázkou, že kdysi v dětském věku četl oblíbené Čapkovy povídky ?Měl jsem psa a kočku?. Asi tu změnu názorů zapříčinila jeho právnická praxe, více než pětadvacetiletá. Záhy vstal, otočil se a vzal tlusté knihy paragrafů, které vycházely s terminologií?hluchoněmý? Měl by je snad spálit všechny?

Dále jsem si vzpomněl, kdy že již zesnulá Ing. Hrdá nesouhlasila se slovem handicap, což je moderní slovo používané v médiích, také ve sportu a v sociální oblasti. Právě teď hovoříme v médiích o svobodě slova a nebezpečí diskriminace českých občanů s postižením. Ten leták ombudsmana je správným krokem, mění chápání také českých médií?

Nástup nového ombudsmana vyvolalo hodně kritiků i dokonce protestů, ale předpokládáme, že šlo zejména o vztah se současnými koaličními politiky, zatímco jeho předchůdkyně, signatářka Charty 77, měla západoevropské smýšlení a zajímala se o jiná témata.

Jedním z dohlížejících na dodržování Úmluvy v ČR je zástupkyně ombudsmana, která pracovala ve vládním výboru pro lidská práva. Jmenovaní členové poradních orgánů pro problematiku osob se zdravotním postižením budou pokračovat, ale také těchto orgánů se dotknou personální změny.

Lupoměský Roman, NsN