Geograficky země patří do Asie, ale je v kontextu proevropské integrace blíže?

Počátkem června jsem absolvoval povinnou pracovní cestu do Tbilisi. Při odletu z Prahy se letadlo opozdilo, po přistání v Istanbulu jsem se naštěstí seznámil s českým byznysmenem, který byl ochotný doprovodit mě na přestup do Tbilisi, nicméně díky zpoždění jsme letecký přípoj nestihli. Díky tomu jsem strávil půlden v luxusním hotelu s výhledem na Istanbul. Let z Istanbulu do Tbilisi trvá dvě a půl hodiny a při příletu do Tbilisi byla z okénka vidět obrovská socha třímající v jedné ruce meč a v druhé ruce číší vína. Představuje symboly Gruzie – číše vína symbolizuje vztah Gruzie k přátelům a meč k nepřátelům, hlavně zrádcům Gruzie, což byli v historii hlavně Peršané a Turci, kteří Gruzii kdysi ničili a drancovali. Z Tbilisi pochází hodně slavných osobností Gruzie, na které jsou Gruzínští velmi hrdí.

Ve čtyřech dnech jsem se v rámci rozvojové spolupráce naší organizace setkal se zástupci Unii neslyšících Gruzie, se zástupkyní gruzínského ombudsmana, která má zájem o konzultaci týkající se legislativy v oblasti vzdělávání a případnou spolupráci na společném projektu v brzké budoucnosti. Poslední den mě čekalo pozvání nového velvyslance Tomáše Pernického, kterého jsem již znal u doby, kdy byl ředitelem odboru Diplomatického protokolu MZV ČR. Vedl jsem s ním krátké jednání i za účasti předsedy Unie neslyšících Gruzie o situaci neslyšících Gruzie, konkrétně o stavu sociální situace a vzdělávání. Praxe ve školách je skutečně tristní, školská koncepce není naplňována. Je zajímavé, že gruzínské Ministerstvo pro vzdělání a vědu je nakloněno spolupráci s Asociací neslyšících Gruzie ve věci gruzínského znakového jazyka. Připomeňme si, že ratifikace Úmluvy v této zemi již proběhla. Tato vyžaduje expertní koncepci z akademických řad, jako např. státní univerzity a paní dr. Markharoblidze, která spolupracuje s Unií neslyšících Gruzie, která má svůj kabinet výzkumu pro znakový jazyk, ale čelí finančním problémům. Také respektuje neslyšící komunitu stejně jako jazyková komunita.

Gruzie jako kavkazská postsovětská republika čelí jazykovému problému také v řadách slyšících obyvatel, a to díky dvojjazyčnosti, tedy ruštině a gruzínštině, neslyšící pak používají svůj znakový jazyk, který má původ v ruštině Střední a mladší generace neslyšících ovládá ruštinu na různé úrovni a neumí gruzínsky psát ani číst. Po rozpadu Sovětského svazu ruština zcela zmizela ze života, z obchodů zmizela také azbuka z nadpisů. Každý neslyšící člověk má právo užívat znakový jazyk jako svůj prvotní jazyk, přičemž v budoucnu by měl být v Gruzii založen ústav pro výzkum znakového jazyka spolupracující s Unií neslyšících Gruzie.

Gruzie je přidruženým členem EU, ale je zřejmé, že se jedná o rozvojovou zemi, která potřebuje pomoci, zejména v oblasti sociální a ve vzdělávání neslyšících, celková atmosféra je izolovaná. Většina neslyšících jsou nezaměstnaní, stále jsou však plni naděje a optimismu. Hodně starších neslyšících Gruzínců rádo vzpomíná na staré časy, kdy žili v relativně blahobytné postsovětské době. Naopak mladší neslyšící touží odejít do Evropy a mít možnost pracovat tam pro lepší budoucnost. To mě nepřekvapuje, neboť při návštěvě řeckých ostrovů jsem viděl mnoho mladých lidí z postsovětských zemí. Evropa je pro tyto lidi stále velkým lákadlem a výspou demokracie a bezpečí.

Foto (Zleva): Současným prezidentem Unie neslyšících Gruzie je Amir Batatunshvili

Foto: Roman Lupoměský při neformální diskusi ukazuje rubriku Report ochránce práv pro osoby se zdravotním postižením