Moje profese je hodně podobná jakémusi vyslanci, ale jsem spíše ředitel rozvojové organizace. Pracovní cestu v Moldavsku jsem zaměřil na návštěvu tří správních oblastí Moldavska. V rámci jedné části programu jsem měl doprovod na sever země, do města Balti vzdáleného od provincie Kišiněva cca 140 km. První dojem z cestování po Moldavsku se týká neutěšeného stavu silnic, které jsou hodně podobné vozovkám v bývalém Československu. Z hlediska klimatu je Moldavsko vlhké, ale studené, během deště a větru máte možnost pozorovat točící se větrníky. Jedná se převážně o rovinatý terén, všude řada obydlí, kde nikdo nebydlí, protože v zemi je nedostatek pracovních příležitostí. Moldavané na vesnici vzpomínají na staré časy, v dobách Sovětského svazu bylo místní zemědělství v rozkvětu, od osamostatnění Moldavska v roce 1991 země bojuje s chudobou, omezen je díky nekvalitní legislativě především zemědělství.

Hlavní město země je Kišiněv, který má socialistickou atmosféru. Už slovo Kišiněv je původně ruské. Oficiálním jazykem je v současné době rumunština, a název hlavního města by tedy měl znít Chisinau, ale moldavští si již zvykli na původní název města, zároveň hraje roli fakt, že 90 % starších lidí zde mluví rusky.

Byl jsem pozván na večeři a ochutnal moldavskou kuchyni, která je bez chemických přísad a svým složením připomíná některou z kuchyní jiných zemí EU. Pokud by se Moldavsko stalo členem EU, jistě by mohlo ostatním zemím konkurovat především v oblasti kvalitních zemědělských produktů, hlavně vína.

Starší generace Moldavanů by svým dětem přála, aby odešly do zahraničí a našly si práci v některé ze zemí EU. Mladí Moldavané nemají důvěru ve svou zemi, nedůvěřují ani politickým stranám. V současnosti je Moldavsko přidruženou zemí EU, tedy v budoucnu se očekává jeho vstup. Místní politici na jednu stranu očekávají od EU výraznou pomoc, zároveň někteří z nich stále pohlížejí s obdivem na bývalý Sovětský svaz, co je značně matoucí.

Svoji návštěvu jsem zaměřil především na oblast školství, která se nachází ve skutečně katastrofálním stavu. Ideálům Evropské unie, které spočívají především v podpoře inkluzního vzdělávání, je na hony vzdálené. Je zřejmé, že politici se orientují především na to, jak získat co největší finanční obnosy, ale realita pokulhává. Proto také byla v zemi přijata školská reforma, ale na zlepšení podmínek nemá žádný vliv. Měl jsem možnost navštívit speciální mateřskou školu ve městě Balti, kam jsou přijímány děti neslyšící a nedoslýchavé, ale to pouze zrnko v moři písku.

Moldavsko nedávno (před 4 či 5 lety) schválilo vzdělávací reformu týkající se osob se zdravotním postižením, nebyla v ní však řešena problematika sluchově postižených. V Moldavsku jsou tři školy a jedna menší škola, spíše mateřská, určené pro osoby se zdravotním postižením. Inkluzní vzdělávání je ve všech ostatních školách striktně odmítáno. Toto skutečně považuji za gulášovou reformu.

Takovou zkušeností bych se v ČR nechlubil, ale dlužno dodat, že Moldavsko jsem navštívil již potřetí a věřím, že moje kritické poznámky zemi nijak nepoškodí. Ostatně náš moldavský partner, tedy Asociace neslyšících a nedoslýchavých Moldavsko (ASRM) potřebuje spolupráci v oblasti bilaterální rozvojové pomoci, hlavně v oblasti vzdělávání a oblasti sociální.

Roman Lupoměský

Foto: Pracovní schůzka s moldavským ombudsmanem

Foto: Setkání k neformální diskuzi s ministerstvem pro sociální péče a jejich rodičů o problematiku
v oblasti sluchově postižených v Moldavsku

Foto: Malé neslyšící dětí Vzhůru ruce, což poděkovaly.