Mezinárodní den zdravotně postižených se vždycky připomíná v prvním prosincovém týdnu, přičemž u nás v Čechách si tento den připomínáme od roku 1993. Čeští politici a aktivisté nabývají dojmu, že tato událost k Mezinárodnímu dni zdravotně postižených se týká lidí postižených fyzicky, smyslově, duševně či mentálně. A chybí ještě sluchově. Právě proto si tito představitelé neuvědomují, že u sluchově postižených je komunikace velkým či větším problémem u jednotlivců na různé úrovni. Již po desetiletí nic nenasvědčuje tomu, že by se NNO hlavně z oblasti neslyšících připojovaly k Mezinárodnímu dni zdravotně postižených, většina se připojuje spíše k Mezinárodnímu dni neslyšících. Jak je uvedeno v knížce Malý průvodce pomocí neslyšícím v rozvojových zemích na straně 28, toto vnímání dokazuje, jak jsou neslyšící lidé hrdí na svůj vizuální jazyk aneb mateřský jazyk.

Nedávno byl neslyšící Ital Humberto Insolvera vybrán jako člen správní rady Evropského fóra zdravotně postižených díky své podpoře Evropské unie neslyšících. Zejména současný prezident této nevládní organizace podporuje, aby se alespoň jeden neslyšící člen dostal za Evropské fórum zdravotně postižených blíže k prosazování zájmů u Evropské komise, zvláště co se týče agendy začleňování zdravotně postižených do společnosti, včetně zájmů Evropské unie neslyšících. Je třeba stálá podpora všech postižených, ale nejspíš ještě nějaký čas potrvá Evropskému fóru zdravotně postižených, než se změny prosadí. Zkrátka tohle bude paradoxní z hlediska Úmluvy o právech pro osoby se zdravotním postižením, kdy neslyšící občané, zejména nová generace v evropských zemích, diskutovali a diskutují svou identitu na základě nepříjemnější euforie na scéně politické inkluze, kromě vzdělávání, které marně doopravdy neustoupilo do pozadí.

Prostý důvod je racionální. Vím o Bruselské strategii zdravotně postižených, která vyzdvihovala akt přístupnosti. Z role neslyšícího člena Evropského parlamentu své připomínky protlačil radikálně svým politickým vlivem na Evropskou komisi nedoslýchavý Řek Yannis Yallouros, který je rovněž jedním z členů Evropského fóra zdravotně postižených. Sám je přesvědčil, že v souvislosti s Mezinárodním dnem zdravotně postižených se jedná o otázku technologií, ale zároveň není důvod si myslet, že technologie jsou to nejpodstatnější, co na světě potřebujeme rychle vyvinout k odstranění své bariéry. Kdyby neslyšící svou identitou znakového jazyka mluvili o tlumočení, měli bychom uplatňovat širší přístup ke kampaním Mezinárodního dne zdravotně postižených, což by bylo přínosné i veřejnosti.

V praxi je třeba zastavit inkluzi v kole “anti-inkluze”, což je určitě mladá generace neslyšících jako identity a jejich skupin či menšin. Té se nedostávalo zájmu politiků, neboť nevidí v mlhavém problému, že právě tito zástupci z NNO neslyšících nebyli velcí reprezentanti na Mezinárodním dni zdravotně postižených, kde se řeší intenzita zapojení státu do životů lidí. Současně můžeme postavit mezi společné zájmy sluchově postižených své alternativní připomínky k prezentacím do politického spektra, aby je využili dobrým jménem na Mezinárodním dni zdravotně postižených, který je tudíž symbolem dne zdravotně postižených.

Roman Lupoměský